Tato upanišada pochází zhruba z období 400–200 BCE, a je jednou ze základních upanišad staršího věku. Je spojována s Krišńa Jadžurvédou a obsahuje celkem 6 kapitol. Nejvyšším Brahma je zde védský bůh Rudra, občas též Śiva. Text hojně cituje ze starší védské literatury a obsahuje proto řadu původních manter. Zejména úvodní pasáže jsou plné složitých sámkhjových metafor, občas poměrně temných co do významu.
- Meditace na absolutno — první kapitola Śvétášvatara Upanišady obsahuje zamyšlení nad nejvyšší skutečností, která utváří tento složitý, podivuhodný a pro živou bytost velmi nebezpečný svět. Poté, co je velmi rozsáhle odkazováno k naukám Sámkje a poukázáno na mnohá nebezpečí, skrývající se v zákoutích ramen proudů děsivého toku přírodní síly, vytvářející veškeré formy světa, pozornost je obrácena ‥ ■
- Po cestách Slunce — druhá kapitola Śvétášvatara Upanišady, barvitě popisující velkolepou duchovní pouť adepta Jógy, zahrnuje řadu védských manter, věnovaných uctění životodárného Slunce, podrobné popisy výběru místa, vhodného pro meditaci a samotnou meditační praxi. Výsledkem správně prováděné meditace by mělo být dosažení některých psychických zkušeností, přednesených touto kapitolou a rovněž ‥ ■
- Nadvláda Slunce — třetí kapitola Śvétášvatara Upanišad, se zabývá úplnou nadvládou Slunce, které dlí nad naší hlavou. Je nejstarší a zároveň stále mladé, někdy považováno za nesmrtelné a tedy i dárce nesmrtelnosti. Zároveň je ale vnímáno i jako ukončovatel života. Kapitola je plná pozoruhodných metafor, plných rozmanitých významů a myšlenek, kterými se budeme podrobně zabývat v komentářích. ■
- Vzývání nesmrtelného — čtvrtá kapitola Śvétášvatara Upanišad, je naplněna mystickými vhledy a metaforickými postřehy, které v zápětí sama vysvětluje. Nejvyšší je představen jako divotvůrce, který vytváří velkolepou iluzi světa. Individuální bytost prochází světem skrze mnohá lůna a požívá si v něm svých iluzorních radostí. Obrácením se k příznivému a přátelskému zdroji veškerého projevení, oslavovanému ‥ ■
- Pojednání o duchu — pátá kapitola Śvétášvatara Upanišad pojednává o Slunci jako o transcendentním duchu, vytvářejícím rozmanitá hmotná projevení v rámci své svrchované domény. Spojen s časem vytváří životní prostor i jeho obyvatele. Působí jako zprostředkovatel základních životních potřeb a strůjce hmotných těl živých tvorů. Jeho poznání vede individuálního tvora k dosažení blaženého stavu a k vyřešení ‥ ■
- Sláva Jediného Nejvyššího — šestá kapitola Śvétášvatara Upanišad oslavuje Jediného Boha a odvrhuje materialismus jako filosofii bláznů. Věnuje se vysvětlujícím popisům fungování světa a oslavuje Nejvyšší Bytost jako skutečný zdroj veškerého projevení. Upnutím se k tomuto Jedinému Tvoru, dosahuje individuální bytost své osobní spásy. Jedním ze základních témat této kapitoly je, že veškerá záře světa je jen odleskem ‥ ■
