Pravá noha vpřed, levá vzad …
Nepochybně máte každý ve svém okolí osobu ženského pohlaví (babičku, manželku, dceru, sestru…). Určitě si vybavujete nesčetně situací, kdy Vám toto něžné pohlaví zasvěceně vyprávělo o tom krásném zámku po Vaší levici. Vy jste po chvíli urputného hledání věžiček a cimbuří, kdy už jste si skoro mysleli, že člověk vedle Vás byl obdařen orlím zrakem, jelikož nevidíte nic – jen lesy, pole a louky, zjistil, že jde o pravici…?
Není se čemu divit, ženy mají v mozku centra pro „to je pravá“ a „to je levá“ poměrně blízko u sebe, zatímco u mužů jsou na hony vzdálena a oddělena miliardami neuronů, čímž se znatelně redukuje možnost spletení těchto center ( to jen pro Vaši informovanost).
Z tohoto (a samozřejmě i jiných důvodů) se vyskytl na mých prvních hodinách taijutsu problém… Učitel s dobrovolníkem předváděl nějakou novou techniku, z čehož vyplývá, že Váš (můj?) mozek pracuje na plné obrátky: učitel stojí levou dopředu, otočil se zády k soupeři, prošel pod levou rukou, skončil za ním pravou nohou dopředu nebo levou? Co když ale nestál levou dopředu, ale pravou, tím pádem prošel pod pravou rukou, držel ho při tom levou rukou za pravou nebo pravou za levou......................
Kolem tohoto tématu se točily veškeré mé dotazy na učitelovu otázku: „Jasné?“
Probíhalo to asi takto:
Já: A mám stát pravou dopředu?
Učitel: Nemusíš, můžeš stát normálně a odkročit si dle potřeby a klidně techniku provést na druhou stranu.
Já: Hmm… Co Jak na druhou stranu, vždyť jste to ukazoval na jednu
Učitel: Ukazoval jsem to na obě strany několikrát také ale můžeš udělat jinou techniku, třeba tuto ( ukázka…), ale měla bys techniku zvládat na obě strany!
Já: ( vstávám ze země a pokračuji) No ale co když tu techniku neumím, co mám dělat?
Učitel: Naučit se ji.
Já: Takže jakou nohou mám stát vpředu, dyť je to důležité, ne
..................................atd. ..
Proběhlo ještě několik podobných rozhovorů typu: "Tak jak mám stát? Ne, není to jedno
Po čase jsem rezignovala a začala vnímat techniku jako takovou, sledovat její účinek a brát ji jako přirozenou reakci na útok. Postoj, nohy, ruce se přizpůsobí momentální situaci, výšce soupeře, prostoru, terénu… Zatím jsem ve zkušebním stádiu tohoto vnímání techniky jako celku, ale alespoň už nezdržuji trénink otázky o levé a pravé…
Jája
