UMEI-Ryú Nin-pó Taijutsu

O nás

Tréninky ve stylu UMEI

Cvičíme UMEI-Taijutsu 宇命体術, bojové umění, náležející do široké rodiny Jujutsu. Využíváme tedy mnoho pákových technik, hodů a různých blokování soupeře. Používáme v omezené míře různé údery a kopy. Nejedná se o sport, takže nesoutěžíme. Toto umění je vytvořeno pro "nekompromisní ", boj z blízka. V osnovách systému UMEI tím pochopitelně není prostor pro vzájemná bodovaná utkání. Výuka probíhá formou učení se krátkým, předem připraveným sestavám a postupům, vycházejícím z předpokládaných bojových situací. Také se užívá formy kombinovaného volného procvičování technik, kterému říkáme renraku. UMEI vyučuje i velmi nebezpečné metody sebeobrany, které by při soutěžení cvičence trvale zmrzačily. Proto není takové utkání prakticky realizovatelné. UMEI-Taijutsu se skládá ze dvou základních částí nebo programů. Prvním je všeobecná tělesná průprava, kombinovaná s prvky protahování se, převzatými víceméně beze změn z tradiční indické Jógy. Ty připravují tělo adepta na navazující cvičení únikových pádů. Vyučuje se řadě různých typů úniku pomocí takovýchto ukemi, a některým akrobatičtějším pohybovým prvkům, které jsou poměrně klíčové pro jakýkoli další postup. Tělo vlivem takové rozcvičky získává potřebnou sílu, pevnost, pružnost a obratnost, což je dostatečným předpokladem pro přežití a předejití nechtěným úrazům, mnohdy nejen v situaci přímého napadení, ale kupodivu i přímo na tréninku. Druhým programem je pak výuka mnoha různých bojových technik a dovedností, waza, na kterých se máme naučit porozumět a osvojit si hluboké vnitřní principy boje.

Výuka technik UMEI je rozdělena podle pěti přírodních elementů, a toto uvědomění je zohledněno v konkrétních okruzích vyučování, což činí celý systém přehlednějším. Je to poměrně dávná myšlenka, snažící se o pohled na okolní svět prizmatem základních prvků, jejichž porozumění dále napomáhá člověku přežít. V případě nesnází je díky tomu mnohem lépe vybaven schopností porozumět situacím, které mohou reálně nastat.

STRUKTURA UMEI RYÚ:

Tréninky ve stylu UMEI

Institut UMEI je založen jako volné vzdělávací sdružení, jehož zájmem není budovat jakékoli soukromé impérium nebo rigidní systém technik. Necvičíme pro uznání, na odiv nebo kvůli „páskům“. Respektujeme ostatní rozmanité styly sebeobrany a přitom sami zkoumáme kriticky a nezávisle metody neozbrojeného boje z blízka a cvičíme aktivně to, co nás samotné na bojovém umění ponejvíce zajímá, tedy především reálně-taktický boj. UMEI-RYÚ 宇命流 je v tomto ohledu jasně a zřetelně definováno. UMEI-Taijutsu 宇命体術 je značně promyšlený, nyní již zcela nezávislý, ucelený a komplexní bojový systém, vycházející z mnoha poznatků o vysoce účinných bojových technikách minulosti. Využívá přirozených schopností a dovedností našeho těla, jež jsou mu od přírody dané, za účelem přežití střetu s nepřítelem.

UMEI-RYÚ 宇命流 vyučuje sebeobranu formou neomezování vlastních bojových technik. Učí tedy reálné techniky s kladením velkého důrazu na osobní zodpovědnost všech, kteří se v nich cvičí. Vnitřní kázeň musí vždy předcházet jakékoli případné akci. Reálný nepřítel může být, a většinou pravděpodobně i bude, velmi nebezpečný, a může být schopen nás i dost vážně zranit, nebo třeba zabít. Proto je na osobní zodpovědnosti nás, zda budeme tak dobří, abychom odolali ve zdraví. Je to na každém, jak se učíme bojovat, být v tom dobří a moci si tak dovolit ten luxus, chtít býti k nepříteli shovívaví. Protože si reálnost a vážnost podobných nebezpečí opakovaně připomínáme, přejeme si kdesi uvnitř svých srdcí, nechť svět spočívá nejraději jen v míru.

Nauka pěti elementů:

Prvním elementem, který je nutné zvládnout je element země CHI-TAISO 地大素. Povaha země je tuhost, pevnost, odolnost, nehybnost a strnulost. Tyto vlastnosti, aplikujeme-li na bojové umění, vyčleníme z něj takové techniky, které jsou statické. Postoj je přirozená pozice těla SHIZEN-TAI 自然体. Váha je rozložena rovnoměrně na obou nohou. Techniky jsou vyučovány v jejich základních formách, KIHON-WAZA 基本術. Na nich se učíme poznávat základní principy. Výuka zahrnuje i boj na zemi a různé způsoby znehybnění protivníka, dále páky a také škrcení. Důraz je kladen na posílení svalstva. Protože taijutsu 体術 není určeno pro zápas s někým ve stejné váhové kategorii, k vítězství budeme určitou sílu jistě potřebovat. Čím více jí máme, tím lépe samozřejmě pro nás. Posilování je také součástí výcviku.

Dalším stupněm je poznání elementu vody SUI-TAISO 水大素. Voda vyniká jako kapalina. Je tekutá a pozbývá pevné formy. Volně přetéká z jedné v jinou. Teče samospádem shora dolů. Je poddajná a dovede v sobě pohltit různé předměty, které jsou do ní vrženy, tak, že je do sebe vpustí a nad nimi se zavře. Neklade jim odpor a v tom spočívá její úžasná mohutnost i síla. Student je veden k uvědomění si těchto pozoruhodných vlastností vody, aby je sám následně využil v boji. Základem pro výcvik je obranný postoj SHUSEI-TAI 守勢体. Váha při něm spočívá více na zadní noze. Techniky, které jsou předmětem výuky jsou různé typy obran proti nenadálému napadení. Soupeřův útok musí být zprvu pohlcen, poté obklopen, a nepřítel nakonec podléhá svému útoku, jako kámen, pohlcený vodou. Výuka KIHON zde zahrnuje různé pohyby, obraty, taktické úhyby a pády. V oblasti technik pak přehozy, podmety a pokročilá páčení za současného pohybu vlastního těla. Jsou to dynamické formy, nikoli nepodobné Aikidu, a student při nich pochopitelně využívá svých předchozích znalostí z elementu země. Důraz je kladen na výdrž a ochranu těla proti jakýmkoli náhlým nárazům. Tělo je při vlastním pohybu uvolněnější a pohyby jsou měkčí, nežli je tomu u statických forem elementu země.

Třetí oblastí poznání je element ohně KA-TAISO 火大素. Tento prvek se vyznačuje velkou energií a výbušností. Je daleko tekutější nežli je voda. Tryská proto v hrozivých plamenných proudech, a jako žhnoucí jazyk olizuje a spaluje celé své bezprostřední okolí. Bojový postoj, který je nutno zde zaujmout je KOSEI-TAI 攻勢体. Při něm je váha těla spíše na přední noze a tělo je připraveno k rychlému výpadu. Vyučuje se mnoho druhů přikročení, rychlého pohybu a také doplňková výuka skoků. Techniky jsou zde tvrdé a útočné, převažují údery, kopy a seky. Jejich daná aplikace je vždy nejvíce podmíněna situací. Jsou aplikovány jinak nežli třeba v Karate. Poznání elementu ohně lze využívat v situacích, kdy je soupeř pasivní nebo váhá. Tehdy je možné jej napadnout a srazit. Dovedně provedený útok bývá proto drtivý. Při reálné aplikaci dochází k vážnému poranění a mnoho takových technik může přivodit trvalé následky i smrt. Techniky ohně není nutné aplikovat za všech okolností. Jsou to však účinné nástroje, které se s úspěchem dají používat k sebeobraně. Taijutsu není jen vstřícný bojový systém. Mnohdy je velmi tvrdé a jeho techniky agresivní. O to mírumilovnější by měl být ten, kdo Taijutsu používá. Různé způsoby provádění jednotlivých úderů a kopů je možné zdokonalovat při individuálním cvičení, podle vlastních možností a potřeb a za pomoci rozmanitých cvičebních pomůcek a postupů je možné otužovat klouby i kosti. V tomto elementu klademe důraz zejména na rychlost a výbušnost. Člověk by měl být doslova „jako blesk“, udeřit neočekávaně a drtivě proti nepříteli, který mu pak již neklade odpor. Takový útok má jak psychologický tak i faktický účinek. Proto je na rychlost kladen takový zvláštní důraz. Nežli bude možné cvičit se v rychlosti, musí být již dobře naučen správný pohyb. Znalost předchozích elementů je zde také nutností.

Čtvrtým prvkem je vzduch FÚ-TAISO 風大素. Je to prvek zdánlivě bez vnějšího projevu, velice jemný, okem nepostřehnutelný, a to až do doby, kdy se nás dotkne. Nepozorujeme jeho přítomnost dokud „nezapálíme svíčku“, jejíž plamen se v něm mihotá, nebo vonnou tyčinku, jejíž kouř se začne šířit kolem. Vzduch je pro nás neviditelný. Je spojen s dechem i životem. Snažíme se jím poznat, kde se v těle život ukrývá a umět přivodit smrt. Techniky elementu vzduchu využívají některých znalostí o životních centrech ATEMI-YÓTEN 当て身 要点 a praktický trénink nás má naučit porozumět harmonii mezi dechem a pohybem, tak jako je tomu například v AIKI-JUTSU 合気術 – při potkávání se s KI 気 protivníka. Umění boje je zde analyticky zkoumáno z hlediska základních forem (KIHON 基本), jejich rozmanitých variací (HENKA 変化) a z nich vzešlých všemožných „tekutých proměn“ jediné vlny pohybu v jinou (RENRAKU 連絡), a to bez narušení jednoty a soudržnosti. Při výuce je kladen důraz na rozvoj obecné obratnosti a hbitosti. Jsme přinuceni se učit pronikat soupeřovým postojem jemně a nepozorovaně, a využívat každičkou jeho možnou neopatrnost či slabost. Znalosti předchozích elementů jsou proto dále rozvíjeny, a s velkou systematičností takticky uplatněny. Vítr je totiž schopen v sobě unášet a používat vodu, zemi i oheň.

Pátým elementem je prázdnota nebo také prostor KÚ-TAISO 空大素. Zde bojovník zjistí, že původní výuková forma se rozpadá a musí být překročena. Umění se stává neuměním, jakmile veškeré původní formy pozbudou svých jmen a zmizí jako vlny v nekonečném oceánu pohybů, řízeném jedinou přirozeností těla, nesenou duchem dospělého válečníka. Proto se na této úrovni již nevyučuje mnoha základním technikám. Výuka je více zaměřena na disciplínu mysli a ducha. Ústředním předmětem je právě taktika boje, stavějící na obeznámenosti s principy SUN-TZU a znalostech v používání zbraní mnoha druhů. Kdo jednou ovládne své tělo, znalosti všech zbraní mu budou blízké. Naším úkolem je naučit se ubránit téměř s čímkoli proti téměř čemukoli, což je konečná výzva každého bojového systému. V oblasti duševna se klade značný důraz na tichou osamocenou meditaci MOKUSÓ 黙想, která v obecné rovině zahrnuje tři velké vznešené pravdy SAN-MITSU 三密. (V tradičním pojetí to bývaly různé indické meditační mantry, přejímané z tradice buddhistické sekty SHIN-GON 真言, přidružená tajná prstová znamení SHU-IN 手印 a jisté abstraktní meditační roviny soustředění KAN-NEN 観念.) V UMEI-Taijutsu byly tyto systémy meditace přejaty přímo z mnohem původnějších indických tradic, ve formě vnitřních cvičení jógy, souhrnně označovaných jako ANTARANGA. Když je vůle mocně a dlouhodobě, na všech svých rovinách prožívání, zaměřena na jeden jediný konkrétní bod, dosahuje se dokonalosti výcviku v rovině vůle, DHÁRANÁ, což nám dovoluje vyvinout patřičné KI-AI 気合, potřebné k dosažení psychické převahy v reálné bojové situaci. Završením výcviku v elementu prázdnoty končí veškerý základní výcvik. Tímto okamžikem se adept stává svou vlastní podstatou válečníkem a není třeba ho více čemukoli učit.

Tréninky ve stylu UMEI

Po završení výcviku v pěti přírodních elementech, vyučovaných námi v rámci výcviků Taijutsu a Buki-Waza v UMEI, čeká válečníka celoživotní pokročilé samostudium se kterým by neměl nikdy přestat. Možné nástavbové studium pak zahrnuje skupinový boj i různé metodiky vedení, velení a vyučování. Válečník se sám učí být učitelem nebo velitelem skupiny, umět samostatně organizovat a řídit výcvik, rozumět bojové situaci tak, aby členům svého týmu zajistil úspěch v akci nebo alespoň přežití. Musí být schopen odhalit mnohé taktické chyby i slabiny svého nepřítele, a za použití jemu dostupných prostředků, s jemu svěřenou skupinou nakonec i vyhrát. Tyto a další podobné dovednosti jsou v UMEI vyučovány v rámci mnoha zájmových soustředění v přírodě.

Nejvyšším cílem studia Taijutsu systému boje pro nás má být naučit se samostatně a efektivně bránit. V UMEI, jenž má být vzdělávací institucí, představuje mistrovství pochopitelně i schopnost pojmout v sobě uceleně veškerou námi předávanou nauku, dokonale zrealizovat veškeré její důležité pravdy, a umět ji dále předávat hodným. Mistr musí nevyhnutelně být schopen poskytnout svým svěřencům vedení, a to i po duchovní stránce, protože během vedení svého výcviku, formuje svými činy i postoji také životy těch, kteří pod ním cvičí. Konečným smyslem výuky není naučit je vzájemně vraždit druhé, ale žít v míru se všemi živými i neživými tvory. Válečník musí proto získat i řadu vlastních životních zkušeností, nežli dospěje k tomuto konečnému pochopení. Pro každého z nás se tím ale bojové umění stává také úžasnou možností jak se definitivně zbavit agrese ve prospěch míru. Schopnost válčit by tak měla zůstat pouze v záloze, aby zachovala bezpečí v době války, a v době míru nám dávala prostor pro osobní růst a rozvoj, bez přehnaných obav z mnoha nepřátelských úkladů. Mistr by se měl neustále učit vládnout svým duchem, a umět ochotně poskytovat příhodné rady těm, kteří je opravdu potřebují. Měl by se naučit vést své svěřence i k vyšším cílům a zbavit je existenční úzkosti ze života i smrti.

Kontakt: